HomeGalerieBlogWorkshop Cinque TerreWorkshop ToskánskoWorkshop Moravské Toskánsko ↗Dárkové poukazyKontakt

3 problémy zálohování dat fotografa na cloud

Už několikrát jsem na workshopu dostal naprosto vážně myšlenou otázku: "A zálohovat fotky mám na cloud?"
Pojďme se podívat na fakta. Budeme při tom muset i trochu počítat.

Cloud vs disk

Základy - to abychom si rozuměli

Ještě než začneme, oživíme si několik počítačových termínů, které při fotografování, zpracování a zálohování fotografií vstupují do hry a které je třeba správně chápat. Nejmenší jednotkou informace je jeden bit, označovaný malým b. 1 bit je schopen uchovat binární informaci 1 nebo 0. Další jednotkou je bajt, označovaný velkým B. 1 bajt je 8 bitů a je schopen uchovávat informaci v rozsahu 00000000, čili 0, až 11111111, čili 256. Jde totiž o binární číselnou řadu, ve které je každé další číslo dvojnásobkem předchozího. 1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128, 256. Bajt je běžně užívanou "základní" jednotkou informace.

Tisíc bajtů je kilobajt, označujeme ho kB. Ale protože je to binární číselná řada, přesně je to 1024B (.., 256, 512, 1024). Tisíc kilobajtů je megabajt (přesně 1024 kB) a označujeme ho MB. Tisíc megabajtů je gigabajt (přesně 1024 MB) a označujeme ho GB. A konečně tisíc gigabajtů je terabajt (přesně 1024 GB) a označujeme ho TB.

V běžném životě počítáme v desítkové soustavě, ale objem dat je vždy počítán v binární soustavě. Z předchozího odstavce vyplývá, že terabajt je 1024 x 1024 x 1024 x 1024 bajtů, ale to je víc než 1 000 000 000 000 bajtů. Přesně 1 099 511 627 776. Tento rozdíl ve svůj prospěch využívají výrobci disků a paměťových médií a ve své reklamě záměrně používají pro ně příznivější desítkovou soustavu. Vy si koupíte 1TB disk, přinesete ho domů, zformátujete ho a ejhle, budete na něm mít jen 900MB místa.

Poznámka: Už od roku 1998 existuje snaha Mezinárodní elektrotechnické komise (IEC) odlišit desítkové kilo, mega, giga a tera od binárních kibi, mebi, gibi a tebi a tato standardizace byla přijata i v podobě ČSN. V praxi se ale tato snaha neujala. Naopak, v roce 2002 JEDEC Solid State Technology Association, což je asociace výrobců polovodičových součástek, definovala vlastní označení. Hádejte jaké? Binární kilobajt (1024 B nebo také 1 kibi) je označen KB, binární megabajt (1024 kB nebo také 1 mebi) je označen MB a binární gigabajt (1024 MB nebo také 1 gibi) je označen GB. Přehledné, není liž pravda?

Decimální vs binární řada
Decimální vs binární řada a rozdíl v procentech. Zdroj: německé Wiki

Kolik dat vytvořím?

Tohle je velmi individuální otázka, protože do hry vstupuje velké množství faktorů. Fotíte do JPG nebo do RAWu? Mobilem nebo fotoaparátem s vysokým rozlišením? Jak máte nastavené parametry ukládání na kartu? A v neposlední řadě, kolik fotografií za rok nafotíte? Mažete či nemažete nepotřebné fotky? Nejjednodušší je podívat se, kolik vám na disku zabírá posledních 12 měsíců focení. Nejde nám o přesné číslo, jde o orientaci v řádech.

Abych měl z čeho vycházet, vezmu svoje hrubá čísla. Za rok nafotím přibližně 10 tisíc fotografií, každou fotografii mi fotoaparát vygeneruje 2x. Jednou jako 80 MB RAW soubor bez ztrátové komprese. Podruhé jako 4 MB JPG, čtvrtinového rozlišení. Ten používám pro prohlížení a výběr fotografií, které zpracuji. Deset fotek je cca. 900 MB, deset tisíc fotek pak 900 GB, téměř jeden terabajt (1 TB). A to jsou pouze vyfocená data. Další vznikají při vlastním zpracování fotografií.

Co je to záloha?

Definic najdete na internetu více, nám pro naše uvažování bude stačit, že záloha je bezpečnostní (druhá a další) kopie všech dat. Pozor, pokud ve svém počítači nebo notebooku nemáte dostatečně velký disk a data ukládáte například na disk v krabičce, nejedná se o zálohu! Jde o primární uložení dat, která se vám nevejdou na disk v počítači. Teprve jejich druhá kopie na jiném disku v jiné krabičce může být považována za zálohu.

Co je to "cloud"?

Módní slovo, které marketéři všech velkých společností už roky vtloukají lidem do hlavy. Má mnoho významů, ale nám bude stačit, že pro běžného uživatele fotografa je to nejčastěji vzdálené úložiště dat. Asi jste už slyšeli o Google Drive, Microsoft OneDrive, Apple iCloudu či Dropboxu. A existuje nepřeberné množství dalších. Většina z těchto služeb je "zdarma", ale jen v omezeném množství. Za větší prostor už musíte zaplatit.


1. problém: kapacita a cena cloudu

V reklamě to vypadá báječně a dokonce jí někteří podlehnou natolik, že ty, kteří nezálohují svá data na cloud považují za zpátečníky či dokonce hlupáky. Je to ale jeden velký omyl.

OneDrive nabízí 5 GB místa zdarma, Google Drive 15 GB, iCloud 5 GB, Dropbox 2 GB. Za větší kapacitu virtuálního disku si musíme připlatit. Nebudeme prověřovat všechny ceny. Nejvíc prostoru zdarma dává Google Drive, který ale využívají všechny vaše služby u Googlu, tedy i Gmail a spousta dalších. Google občas za nějaké to "skákání jak Google píská" nějaký ten prostor přidá. Já osobně jsem nasbíral 19 GB prostoru. Pokud potřebujete víc, služba už se jmenuje jinak - Google One - a je placená. A vy rozhodně budete potřebovat více místa, s tím Google dopředu počítá a právě tam vás chce mít. Ostatně stačí se podívat na stránku propagující Google One. Je plná šťastných uživatelů, marketingových zkratek, které v některých případech možná až hraničí se lží.

Jako fotograf vytvořím každý rok přibližně 1,5 TB dat (fotky + zpracování a vše okolo). Na Google One je to tarif 2 TB, který stojí nějakých 300 Kč/měsíc nebo 3.000 Kč/rok. Větší aktuálně nenabízí, i když tisková zpráva v roce 2018 při změně jména z Drive na One hovořila i o tarifech až 30 TB. Ale nám 2 TB pro naše počítání stačí. A hodně si ho zjednodušíme.
Google One ceny
Ceny diskového úložiště Google One

Za první rok 2 TB Google One zaplatím 3.000 Kč a pokud se cena nezmění (jen v době přípravy článku se roční cena zvýšila z 2.700 Kč/rok na 3.000 Kč/rok), za 5 let to bude 15.000 Kč. Pomiňme fakt, že druhý rok stejným tempem nárustu objemu dat budu potřebovat 3 TB, po třech letech 4,5 TB, po čtyřech letech 6 TB a pátým rokem už dokonce 7,5 TB. Pokud bychom promítli tento nárůst objemu dat, pak při stávajících cenách zaplatíte Googlu za 5 let jen těžko uvěřitelných 39.000 Kč !!!

Pro porovnání, za pouhých 13.500 Kč si dnes můžu pořídit hned tři (!!!) 6 TB disky WD Elements Desktop. Po pěti letech placení služby Google One budete mít v mailu na památku 5 faktur. Ale pokud přestanete platit, Google všechna vaše data bez milosti smaže. Po 5 letech s disky v krabičce vám zůstanou, světe div se, 3 disky v krabičce! Na disky je dnes 5 letá záruka standardem, ale pokud byly za tu dobu připojeny a používány jen občas, mohou být po 5 letech ve skvělé kondici a mohou vám ještě několik let bez problémů sloužit. Kolega má v práci celou sbírku plně funkčních disků starších 10 let. Byly vyřazeny pro již nevyhovující kapacitu, nikoli pro selhání. Ano, je to jen technika a jak píšu dál v článku, dříve nebo později selže. Ale proto máme záloh víc než jednu.

A proč doporučuji pořídit tři externí disky? První je tzv. pracovní disk, nejčastěji je připojený při každém zapnutí počítače, protože interní SSD disky jsou dnes, především v noteboocích, pro ukládání fotek naprosto nedostačující. Druhý disk je první záloha a třetí disk je druhá záloha, kterou pro zvýšení bezpečnosti mám na jiném místě. Osobně mám tu možnost nechat třetí disk v kanceláři. A proč to dělám? O tom bude řeč v kapitole věnovaná bezpečnosti dále v tomto článku.

Shrnutí 1. problému? Současná cloud úložiště mají pro fotografa nedostatečnou kapacitu a vysokou cenu. Za cenu, kterou zaplatíte za 5 let užívání 2 TB úložiště na Google One si můžete pořídit celkem 18TB na externích discích.


2. problém: doba zálohování (přenosu dat)

Fotografie je po návratu z focení domů nejprve třeba přemístit z fotoaparátu či paměťové karty na pracovní disk. S moderním vybavením je dnes prakticky jedno, zda připojíte fotoaparát k počítači a data stáhnete na interní disk, nebo zda z fotoaparátu vyndáte paměťovou kartu, vložíte ji do čtečky a data zkopírujete. V obou případech bude rychlost procesu konečná a bude závislá na nejpomalejším článku řetězce začínajícího paměťovou kartou přes fotoaparát či čtečku, připojení fotoaparátu či čtečky, sběrnice přes kterou data potečou až po cílový disk. A proč to vypisuju tak podrobně? Protože (paradoxně) tím nejpomalejším článkem nemusí být rychlost paměťové karty.

Nejčastějším úzkým hrdlem je rychlost připojení cílového disku, na který data z paměťové karty kopírujete. Většina dnes nabízených paměťových karet je schopna čtení rychlostí 100 MB/s a více. Ale na síťový disk zapisujete rychlostí vašeho připojení k síťovému disku. V metalické síti je to nejčastěji 100 Mbit/s to ale znamená, že přenos z počítače na disk probíhá rychlostí 10 - 12 MB/s. Ano, to je rozdíl mezi megabity a megabajty. A v případě připojení přes wifi to často může být jen 54 Mb/s, což znamená reálnou přenosovou rychlost okolo 5 MB/s. Karta dává 100, síť zvládne jen 5. A díky rušení okolními wifi bude reálná rychlost ještě menší.

Situace se vzdáleným úložištěm dat - cloudem - je ještě horší. Limituje ji totiž rychlost vašeho připojení k internetu. Většina připojení k internetu je dnes asymetrická, takže data k vám tečou rychleji, než data od vás. Ale právě tento směr nás zajímá a při použití cloudu omezuje ze všeho nejvíc!

Vodafone internet ceny
Rychlost download / upload domácího internetového připojení Vodafonce, dříve UPC

Jako příklad použiju nabídku bývalého UPC, dnešního Vodafone. Krásně to vypadá, když vám píšou surfujte rychlostí AŽ 500 Mb/s nebo dokonce AŽ 1000 Mb/s. Ale to je jen rychlost směrem k vám. Pro nás je limitující rychlost směrem ven čili nahrávání. Tu Vodafone uvádí o dost menším písmem pod čarou. "Upload" je AŽ 30 Mb/s, resp. AŽ 50 Mb/s. Ve všech případech je tam důležité to slovíčko AŽ, které v praxi znamená, že tou rychlostí vám to nepojede nikdy. Ano, naprosto nikdy. Důvodem je agregace.

Reálně tak budete svá data nahrávat rychlostí 1,5 MB/s (při uploadu uváděném jako 30 Mb/s) či 2,5 MB/s (při 50 Mb/s).

Co to znamená? Během mého běžného focení vytvořím 20 GB dat. Přinesu je domů na kartě. A pokud bych je chtěl nahrát do úložiště na cloudu, zabere mi to téměř 4 hodiny !!! Z týdeního workshopu v Toskánsku jsem za poslední 3 návštěvy dovezl v průměru 70 GB dat. Pokud bych je chtěl najednou nahrát do cloudového úložiště, bude to trvat přibližně 13,5 hodin!!! Máte tolik času?

Jen pro srovnání. 20GB na USB3 disk nahraju za méně než 3 minuty, 70 GB za méně než 10 minut.

A perlička na závěr. Pokud bych si pořídil cloud úložiště a chtěl na něj nahrát najednou 1TB dat, zabere to skoro 195 hodin, tj. více než 8 dnů nepřetržitého nahrávání dat.

Shrnutí 2. problému? Současné bežné připojení je pro potřeby fotografů a užití vzdáleného úložiště velmi pomalé. Můžete si pořídit i symetrické připojení (rychlost stahování se rovná rychlosti nahrávání), ale tyto linky jsou i několikanásobně dražší.

3. problém: bezpečnost a spolehlivost

Obecně se jedná o jeden a tentýž problém, tedy že o svá data nepřijdete. Dovolil jsem si ho ale rozdělit na dva. Pod pojmem bezpečnost chápu zabezpečení dat před jejich zneužitím, úmyslným poškozením či smazáním třetí osobou, které média nejčastěji říkají hacker. Sem spadá i poškození dat vyděračským softwarem. A pod pojem spolehlivost řadím technickou spolehlivost daného zařízení či řešení. Probereme si je samostatně.

I tady platí, že marketing velkých korporací dělá mezi věci neznalými lidmi divy. Někteří slepě věří, že korporace nedělají téměř nic jiného než aby ochránily naše data. Opak je ale pravdou. Data na cloudu jsou nejsnáze přístupná pro všechny, kdo o ně projeví zájem. Strojově je čtou servery poskytovatele služby (v našem případě Googlu) za účelem vytváření reklamního profilu uživatele. Google sice o tom v podmínkách služby moc nepíše, ale dělá to, protože pak na vás vyskakuje reklama s kontextem k obsahu vašich souborů. Ostatně Gmail je na čtení vašich mailů založený - to je ta cena kterou platíme za službu zdarma. Dále bývají vaše data přístupná "zadními vrátky" pro policii či tajné služby. A v neposlední řadě jsou "přístupná" pro hackery. A je jedno, zda jde o technickou chybu v zabezpečení služby nebo mnohem častější chybu mezi klávesnicí a židlí. Faktem je, že o většině těchto nežádoucích přístupů k vašim datům se nikdy nedozvíte. Že se něco stalo si většina všimnete až když jsou soubory pryč. V takovém případě se lidé obracejí na horkou linku poskytovatele služby a tam se obvykle dozví, že poskytovatel za nic neručí, nic negarantuje a náhrada škody je vyloučena. Přečetli jste si podrobně Smluvní podmínky služby Google One? Ne? Já ano. Ani slovo o tom, že Google bude vaše data zálohovat nebo dokonce že za něco ručí v případě jejich úniku nebo naprosté ztráty. Naopak, ve smluvních podmínkách se všech záruk zříká. Proč asi?

Google One reklamština
Google One reklamština: neomezujte se (= plaťte víc) a vaše data jsou v bezpečí (ale nezálohujeme a za nic neručíme)

Z hlediska bezpečnosti je jakékoli neustále připojené a dostupné úložiště 1000x více ohrožené než k ničemu nepřipojený disk uložený ve skříni. A platí to nejen o cloudových úložištích, ale i domácí NAS. Zeptejte se správce nějakého web serveru či většího a chytřejšího firewallu chránícího interní síť firmy o alespoň 50 lidech. Všemožných pokusů o přihlášení a průnik na různých portech jsou tisíce až statisíce každý jeden den! Ano, většina z nich se nikam nedostane, ale stačí jeden chytřejší.. Oproti tomu k záloze uložené na disku ve skříni se dostane jen ten, kdo se vám vloupá do bytu.

Z hlediska spolehlivosti je třeba si uvědomit, že vždy je to jen a jen technika. Ať už jde o cloudové úložiště v datovém centru jedné z korporací nebo o disk v krabičce. Pracuju v IT už 32 let a za ty roky jsem dokonce i od "takyajťáků" slyšel spoustu nesmyslných argumentů o 100% spolehlivosti té které technologie, kterými balamutili uživatele. A mnohokrát jsem viděl i následky té slepé důvěry v tu 100% technologii. Jeden takový případ z nedávné doby citelně ochromil český T-Mobile. "Dvojitá" chyba na diskovém poli odstavila poskytování některých služeb zákazníkům na několik dnů. A jestli si myslíte, že T-Mobile na pořádné diskové pole nemá peníze, tak jste na omylu. Prostě se stalo to, co dodavatel diskového pole označuje za náhodnou chybu, která se stává nejvíce 1x za sto let. Na místě T-Mobile bych podobný problém s diskovým polem očekával v příštích dvou letech.

Otázka tedy nezní: Zda se to pokazí? Správná otázka zní: Kdy se to pokazí?

Můžete přijít nejen o data uložená na cloudovém úložišti, můžete stejně tak přijít i o data uložená na disku v krabičce. Já už to zažil. Tenkrát jsem měl jen jeden disk v krabičce a některá (zdaleka ne všechna) data jsem měl jen na něm. A jednoho dne se disk po připojení do počítače nerozběhl. Měl jsem štěstí, protože odešla jen ta krabička a nikoli disk v ní. O žádná data jsem nepřišel. Uvědomil jsem si ale, jakou hodnotu pro mě mají ty roky práce: cestování, vstávání, focení, vybírání, zpracování a tvoření. A jak zanedbatelná je oproti tomu cena druhého disku v krabičce.

A tím se vracíme k doporučení 3 disků ze začátku článku. První disk používejte jako pracovní, bude připojený pokaždé když doma zapojíte notebook. Na druhý disk zálohujte, běžně s ním nepracujte. Stačí jednou za týden disk připojit a nakopírovat na něj nová data. Třetí disk jsem si poříďte a nechávejte na jiném místě (v práci, u rodičů, u kamaráda) a jednou za čas ho připojte a nakopírujte na něj nová data.

A proč dvě zálohy a ještě k tomu na různých místech? Protože vás toto řešení s dostatečně velkou pravděpodobností ochrání nejen proti selhání techniky, ale i proti případné krádeži či požáru. Já osobně jdu ještě dál, mám v notebooku 3 TB pracovních disků a tři zálohy všech důležitých dat na 3 různých zařízeních na 2 různých místech. Paranoidní? Může to tak vypadat, ale jedno je jisté. Ještě nikdy jsem o žádná podstatná data nepřišel.

Fotografie mají pro lidi oběcně obrovskou cenu. Z hořících domů lidé často zachraňují právě fotografie. Vizualizaci svých vzpomínek... Proto na jejich zálohování nešetřete. Jak jsem spočítal u 1. problému, jsou ty tři 6 TB externí disky levnější než 2 TB cloudového úložiště na 5 let. Jsou dokonce levnější než jedna vícedenní cesta za fotografováním do zahraničí.

Shrnutí 3. problému? Offline záloha je jednoznačně bezpečnější než online. A technika se kazí, proto jsou dva disky se zálohou bezpečnější než jeden.

Co říci závěrem?

Nenechte se oblbnout reklamštinou. Cloudové úložiště se na zálohování dat fotografa nehodí ani z hlediska kapacity a ceny, ani z hlediska rychlosti zálohování a už vůbec ne z hlediska bezpečnosti a spolehlivosti. Na cloud si můžete nahrát maximálně tak pár zpracovaných a pro web zmenšených fotek. A nemusíte nic platit, protože na to vám 2 - 15 GB zdarma bude stačit.

Copyright © 2004 - 2024 Emil Čelustka