25 tipů pro výběr stativu

Tipy pro výběr skutečně kvalitního stativu, který vám bude dělat radost, nosím v hlavě už delší čas. Hlavním popudem pro sepsání mých 25 tipů byla spousta exotických (taky)stativů, se kterými někteří z vás dorazili na moje workshopy. Je těžké dívat se na vás, jak vedete marný boj se špatně fungujícím stativem, zatímco skvělé okamžiky a jedinečné světlo mizí v nenávratnu.

V rámci přípravy na tohle povídání jsem si poctivě prošel více než 12 různých popisů jak vybírat stativ na webech českých i zahraničních prodejců. Všechny mají společného jmenovatele: prodejci musí prodat všechno nabízené zboží a nemůžou vám prozradit, na co skutečně si dát při výběru stativu pozor. Ostatně, byli by sami proti sobě. Když si koupíte něco, s čím nebudete v praxi spokojení, přijdete si za čas koupit jiný, většinou dražší stativ.

Ale ani hledání u píšících fotografů nepřineslo o moc lepší výsledky. Ano, jsem si vědom individuálních požadavků toho kterého fotografa a také vlivu konkrétních druhů fotografie právě na volbu stativu a stativové hlavy. Nebude řeč o speciálních potřebách pro makrofotografii, stereofotografii, užívání ve studiu ani o spoustě dalších fotografických oborů, disciplín a potřeb. Technicky obsáhnout by to mohla jen kniha a zbytečně dlouhé povídání by vám jen zamotalo hlavu.

V následujícím textu se proto omezím na požadavky a potřeby fotografa krajiny, který se stativem také dost cestuje a ještě hůř - nosí ho sebou do hor.


1. tip: Věnujte výběru čas, vybírejte s rozvahou

Přiznám se, že i moje první stativy byly v mnoha ohledech problematické až nefunkční a díky tomu se jednalo o téměř vyhozené peníze. Proto když jsem koncem roku 2010 vybíral stativ, věnoval jsem tomu opravdu hodně času. Dal jsem si dohromady všechny své požadavky na stativ a sepsal si je. Také jsem si sepsal všechny obvyklé způsoby použití a typy fotografií, které budu se stativem pořizovat. To sepsání (ta vizualizace) je velmi důležité, udělejte to.

Pečlivě zvažte, zda vašim požadavkům vyhoví jeden stativ či zda nebude lepší pořídit stativy dva. Především rozměry a váha totiž definují dva protipóly: profi stativy a cestovatelské stativy. Od profi stativu očekávám především skvělou stabilitu a komfort ovládání, větší rozměry a vyšší váha nejsou až tak podstatné. Naopak od cestovatelských stativů očekávám hlavně malé rozměry, především ve složeném stavu, a nízkou váhu. Stabilita a komfort jdou často stranou. V praxi si asi všichni přejeme stabilitu a komfort při nízké váze a malých rozměrech. Jde to, jen je třeba víc hledat a být připraven za to zaplatit o něco vyšší cenu.

Stativ, který jsem vybral a pořídil v roce 2011, dodnes mám a používám a až na pár drobných oděrek je stále jako nový. Všechno funguje, nic se nepokazilo, nic se nezlomilo, nic jsem nemusel vyměnit. Za ty roky ho používám už se 3. tělem, protože já rozhodně nepatřím mezi ty, co techniku střídají každé dva roky. Chci tím říci, že se vyplatí dát si tu práci, vybrat špičkový produkt a možná za něj zaplatit i o něco víc. Při slušném zacházení vás bude při užívání jen těšit a bude vám sloužit dlouhou dobu.


2. tip: Vybírejte nohy a hlavu zvlášť

Výrobci chtějí především prodat a jednou z důležitých prodejních strategií je prodat kompletní stativ, tedy nohy a hlavu společně. Stačí si prohlédnout stránky několika výrobců a hned bude jasné, jak důležité to pro ně je, i kdyby se dušovali opakem sebevíc. A neváhají vás motivovat k nákupu celku výhodnější cenou než kdyby jste si jejich nohy a hlavu vybrali zvlášť. Jenže co je dobré pro výrobce a prodejce, nemusí být dobré pro nás fotografy.

A proto radím: vybírejte nohy a hlavu zvlášť. A klidně od dvou různých výrobců. Existuje jen jeden šroub, kterým se spojují nohy s hlavou: 3/8 palce. Oddělený výběr vám otevírá možnost volit z více typů a variant to nejlepší právě pro vaše potřeby.

Pokud má stativ nahoře, obvykle na středové tyči, šroub 1/4 palce, je tento určený pro přišroubování přímo těla fotoaprátu, nikoli stativové hlavy. A to je cestovatelský stativ plný kompromisů..


3. tip: Stativová destička je důležitější, než si myslíte

Většinou je součástí hlavy a většina začátečníků jejímu výběru nepřikládá velký význam. A přitom destička může být permanentním zdrojem problémů. Možná se vám stalo nebo jste to alespoň viděli: fotograf v zápalu zapomene povolit kulovou hlavu a otočí foťákem na jednu či druhou stranu. Jenže osou otáčení se stane šroub, kterým je destička připevněna k tělu fotoaparátu. Nejčastěji se to stává u právě cestovatelských stativů s maličkou destičkou se šroubem s malou hlavou, který navíc není možné dotáhnout třeba mincí. V lepším případě je to jen otravné, v horším navíc poškrábete tělo fotoaparátu.

Doporučuji vybírat raději větší stativové destičky, které mají korkový nebo alespoň gumový povrch. Nejlepší je ale řešení, kdy destička je přímo tvarovaná na tělo fotoaparátu tak, že právě díky jejímu vytvarování je mechanicky nemožné otočit fotoaparátem na ose šroubu stativové destičky. Tyto "profi" destičky spolehlivě poznáte podle výstupků kopírujících tělo fotoaparátu a šroubu s hlavou s vnitřním šestihranem (imbusem). Počítá se totiž s tím, že budou dlouhodobě přišroubovány k jednomu zařízení.

Tvarovaná stativová destička Acratech Tvarovaná stativová destička Acratech na stativovou objímku Tvarovaná stativová destička Acratech na stativovou objímku velkého teleobjektivu

4. tip: Vyberte si kompatibilní upínací systém

Když už vybíráte, doporučuju vybrat hlavu s upínacím systémem kompatibilním s Arca-Swiss, který se stal standardem. Získáte tak možnost použít stativové destičky různých výrobců se svým stativem nebo naopak posadit svůj foťák na kterýkoli kompatibilní stativ.


5. tip: Budete potřebovat více stativových destiček

Na to se často zapomíná... Stativovou destičku je třeba mít nejen na každém vašem těle, ale také na každém teleobjetivu se stativovou objímkou. Nechcete přece trávit čas během svítání tím, že budete jednu destičku šroubovat z těla na teleobjektiv a zase zpět při každé výměně skla. K dnešnímu dni mám 3 různě dlouhé teleobjektivy a dvě různá těla, celkem tedy 5 upínacích destiček od 2 výrobců. I proto je kompatibilita s Arca-Swiss tak důležitá.


6. tip: Zvažte pořízení tzv. L-plate na tělo fotoaparátu

Tahle praktická destička (L-plate) má skutečně tvar L a díky tomu umožní uchytit fotoaparát s širokoúhlým objektivem ve vodorovné i svistlé pozici (delší a kratší strana L). L-plate je pak na fotoaparátu připevněna prakticky trvale a chrání tělo před případným poškozením. U fotoaparátů Sony a7 navíc o pár milimetrů prodlužuje výšku těla a řeší problém "přebývajícího malíčku".

Předností L-plate je, že je vyrobena na konkrétní tělo a perfektně padne. Při focení záběru na výšku odpadá problematické otáčení kulové hlavy do výřezu. Prostě stačí sáňky povolit a upnout fotoaparát za kratší stranu L.

Nevýhod je víc. Nepřevažují, jen je třeba s nimi počítat. L-plate je vyrobena na konkrétní tělo a její přešroubování na jiné tělo nemusí být možné. Dokonce i dvě generace stejného výrobce a stejné řady fotoaparátu nemusí mít stejně tvarované tělo. Pořizovací cena L-plate je i několikanásobně vyšší než tuctové upínací destičky bez tvarování. A neposlední řadě, spousta výrobců umisťuje konektory na levou stranu těla. Všechny L-plate se konektorům vyhýbají takže je možné mít připojený kabel i když je na těle L-plate. Ale už nemusí být možné mít fotoaparát upnutý za kratší stranu L a současně používat kabelovou spoušť. To je ostatně i můj problém, který jsem odhalil až při prvním fotografování s širokoúhlým objektivem na výšku.

Řešením je například luxusní provedení L-plate s výsuvnou kratší stranou. Mezi upínací destičkou a tělem fotoaparátu se tak vytvoří prostor pro zapojení kabelu. Druhá možnost je tzv. L-bracket. Nejedná se o nic jiného než samostatné L s upínacími sáňkami. Sáňky připevníte na vodorovnou část L-plate nebo tvarovou destičku a celou soustavu upnete do sáněk stativové hlavy za druhou část L-bracketu. Je to sice kus železa navíc, ale mezi tělem a sáňkami hlavy je dostatek místa pro všechny kabely a focení na výšku je velmi pohodlné. A pokud to konkrétní provedení L-plate dovolí, můžete tu svislou část odšroubovat a prostě ji nechat doma.

Tvarovaná stativová destička RRS L-plate Tvarovaná stativová destička RRS L-plate Tvarovaná stativová destička RRS L-plate Acratech L-bracket

7. tip: Extra vlastnosti L-plate a upínacích destiček

Dobrá L-plate či tvarová upínací destička má nejen 1/4" šroub, kterým ji připevníte k tělu foťáku, ale také na spodní straně díru s 1/4" závitem pro přišroubování např. popruhu přes rameno. Odpadá tedy nutnost odšroubovat L-plate/destičku pokaždé když chcete použít popruh.

Další vychytávkou je očko nebo hrazdička pro upevnění kotvičky peak design. Pozor, očko musí být v takovém místě, aby kotvička nebránila upnutí foťáku do sáněk stativové hlavy.

Asi nejnovější vychytávkou je užití armádního systému QD (Quick Detach) firmy Magpul. Jedná se o speciálně upravenou zdířku, do které zapadá QD trn připevněný na popruhu. Systém pro fototechniku použila poprvé firma RRS na svých L-plate destičkách, ale už se začínají objevovat výrobky dalších výrobců vybavené zdířkou QD systému.

Tvarovaná stativová destička RRS L-plate Tvarovaná stativová destička RRS L-plate s QD popruhem Tvarovaná stativová destička RRS L-plate s QD popruhem

8. tip: Zvažte výměnu nohy teleobjektivu

Je až s podivem, že na to velcí výrobci nepřišli už dávno. Stačilo by do nohy teleobjektivu udělat po stranách drážky kompatibilní s Arca-Swiss a už by nebylo potřeba pořizovat stativovou destičku na teleobjektiv. Než jim to dojde, je možné si místo upínací destičky na nohu teleobjektivu pořídit výměnnou nohu specializovaného výrobce jako je Wimberley, Kirk nebo RRS. Noha těchto výrobců ušetří váhu i místo ve fotobatohu, má drážky Arca-Swiss a vychytávky uvedené v předchozím tipu můžete očekávat také.

Ušetříte peníze, pokud se rozhodnete už při koupi teleobjektivu. Pokud si napřed pořídíte stativovou destičku na originální nohu fotoaparátu, nejspíš se vám do poměrně drahé náhrady nohy nebude chtít - zůstane vám totiž nejen originální noha, ale také k ní přišroubovaná stativová destička.

Tvarovaná stativová destička RRS L-plate

9. tip: Vybírejte kulovou hlavu

Zcela pominu specializované hlavy - panoramatické, časosběrné, gimbal, s makroposuvem, motorizované a co já vím jaké ještě.. Důvod je prostý. Pořizují si je fotografové, kteří se specializují na určitý druh fotografie a ti většinou vědí, co hledají.

Extra pozor si dejte na video hlavy. Většina má jen jednu ovládací páku a pro fotografování je taková hlava nevhodná.

Dovolil jsem si vyloučit také třícestné hlavy a to především ze tří důvodů. Rozměr, váha a (ne)snadnost ovládání. A právě o těchto nevýhodách prodejci většinou mlčí. Z třícestné hlavy na tři strany vyčnívají až 20 cm dlouhé páky. Ty se při delším transportu dají odšroubovat, ale i po jejich odstranění je hlava podstatně větší, než většina kulových hlav. S váhou je to ještě horší, většina třícestných hlav váží víc než 0,75 kg a především hlavy Manfrotto obsazují kategorii 1-2 kg. Pro méně zkušené fotografy vstupuje do hry i určitá nesnadnost ovládání nebo také pomalost ovládání.

Ano, existuje jisté množství fotografů, kteří třícestné hlavě dávají přednost. Polovina z nich ví proč a důvody pro jejich volbu chápu. Druhá polovina ji má spíš proto, že se s třícestnou hlavou cítí víc jako profíci a že skutečně špičkovou kulovou hlavu nikdy nezkusili.

Volba je vás. Já se v dalším textu omezím už pouze na kulové hlavy.

Kulová hlava Manfrotto 3 cestná hlava Manfrotto Panoramatická hlava Acratech

10. tip: Omezte výběr na hlavy s upínacím systémem kompatibilním s Arca-Swiss

Spousta těch nejmenších kulových hlav je určena pro cestovatele, kde malé rozměry a váha jsou to hlavní, komfort užívání jde stranou. A ty místo upínacího systému mají jen 1/4" šroub. Toto řešení pro obecné užívání rozhodně nedoporučuju.

Stejně tak můžete vyloučit všechny kulové hlavy s upínacím systémem nekompatibilním s Arca-Swiss. Důvody jsem vysvětlil v 4. - 8. tipu výše.

Omezíme se na kulové hlavy s Arca-Swiss kompatibilním systémem, i když to naše hledání ztíží. Je s podivem, že právě tento důležitý parametr výběru stativové hlavy u našich předních prodejců fototechniky jako výběrové kritérium nenajdete vůbec. Je třeba každou stativovou hlavu rozkliknout a hledat informace o kompatibilitě a Arca-Swiss v popisu.


11. tip: Zkontrolujte tvar ovládacích prvků hlavy

Ideální provedení všech ovládacích knoflíků, či chcete-li koleček, je pogumované s výrazným tvarováním. S takovým knoflíkem budete schopni pracovat i v rukavicích a v mrazu.

Vyhněte se knoflíkům s jemným vroubkováním v plastovém provedení. Takové často zadrhávají a nejdou povolit, obzvlášť v mrazu. Zkušenosti ukazují, že nevhodné jsou i malé páčky ve tvaru slzy. S takovým ovládacím prvkem nelze v některých pozicích manipulovat, protože vyčnívající špička do něčeho naráží.

Ovládací prvky kulové hlavy Gitzo Ovládací prvky kulové hlavy Acratech

12. tip: Vyhněte se namazaným hlavám

Tento tip uplatníte asi jen přímo v obchodě, v popisech u internetových prodejců tato informace bývá uvedena zřídka. Po osobní zkušenosti doporučuju vyhnout se všem kulovým hlavám, které výrobce namazal jakýmkoli mazivem. Poznáte to snadno. Koule hlavy je na povrchu mastná. Stačí ji vyklonit do krajní pozice do zářezu a sáhnout na kouli. Problémem maziva je, že chytá nečistoty a stárne. Časem tak v nerozebíratelném pouzdře máte místo původního maziva brusnou pastu, která brousí kouli hlavy a brání v jemném pohybu.


13. tip: Hledejte hlavu s nastavením tenze

Dnes už snad všechny profi kulové hlavy mají také třetí knoflík či kolečko, kterým můžete nastavit tenzi neboli míru tření. Po letech fotografování s takovou hlavou bych už hlavu bez možnosti nastavení tenze nechtěl. Posouvá totiž fungování kulové hlavy o třídu výš.

Pozor dejte snad jen na uspořádání, tvar a velikost ovládacího knoflíku tenze. Měl by být menší a vhodně umístěný, aby jste si ho při focení nepletli s knoflíkem aretace pozice hlavy. Tenze se nastavuje v povoleném stavu, s nearetovanou (neutaženou) koulí. Knoflík nastavení tenze tak může mít povrch jemnější, netvarovaný, protože větší síly není potřeba.

Ovládání tření u kulové hlavy Gitzo Ovládací prvek tenze u kulové hlavy Acratech Ovládání tření u kulové hlavy Benro

14. tip: Zvažte kulovou hlavu s nezapouzdřenou koulí

Jsem si vědom, že tento tip není pro každého, ale roky užívání kulové stativové hlavy s nezapouzdřenou koulí mě přesvědčily o nesporných výhodách. Hlavu můžete dlouhodobě používat v prašném i vlhkém prostředí bez degradace jemnosti pohybu. Nečistoty ani kapaliny se totiž nemohou usazovat v pouzdře. Znám ale jen jednoho výrobce, který takovou kulovou hlavu nabízí a tuším, že řešení má patentované. Jsou to výrobky společnosti Acratech.

Kulová hlava Acratech s nezapozdřenou koulí Kulová hlava Acratech s nezapozdřenou koulí

15. tip: Zkontrolujte váhu a nosnost hlavy

Tyto dva parametry jsem spojil, protože asi všichni si přejeme hlavu s co nejnižší hmotností, ale současně s co nejvyšší nosností. A překvapivě, vztah těchto parametrů není lineární, ovlivňuje ho velké množství faktorů jako použité materiály a hlavně konstrukce kulové hlavy. Doporučuju stanovit si nejnižší nosnost a hledat co nejlehčí hlavu s danou nebo vyšší nosností.

Ale pozor! Nejnižší nosnost by se neměla rovnat váze nejtěžšího objektivu a těla, které právě máte. Opravdu dobrý stativ si člověk pořizuje na celé roky a hodně věcí se může změnit. Pořídíte si battery grip, koupíte pevný teleobjektiv, možností je mnoho. Doporučuju váhu nejtěžší kombinace vynásobit třemi. Ano, čtete správně, 3x. A nejen proto, aby jste měli dostatečnou rezervu na popsané zvýšení zátěže hlavy. Existuje totiž ještě jeden důvod, který mě k tomuto koeficientu vede. Opotřebení za provozu. Pokud dáte 2 kg těžkou sestavu na hlavu, která má nosnost 2-3 kg, rychle ji zničíte. Trpí především mechanismus aretace koule. Stejně těžkou sestavu budete dávat na hlavu s nosností 10 kg celé roky, aniž by se aretační mechanismus nějak opotřeboval.


16. tip: "Cestovatelská" velikost hlavy je výhodou

Obrovskou výhodou může být o něco menší provedení kulové hlavy tak, aby se dala složit mezi obrácené nohy stativu. Tuto vlastnost má většina cestovatelských stativů, ale při výběru nohou a hlavy zvlášť se takové informace hledají jen těžko. Jedna z možností je vyzkoušet si to před koupí na prodejně, druhá znamená ponořit se do hlubin internetu a hledat, případně se zeptat na nějakém fóru. Kladný výsledek vás bezpochyby potěší.

Hlava Feisol skrytá mezi nohama složeného stativu Feisol

17. tip: Vyberte si karbonové nohy

Existuje celá řada materiálů, ze kterých se vyrábí nohy stativů: dřevo, plasty, hliníkové slitiny, karbon, láva, hořčík, titan a kdo ví, co ještě. Možná vás překvapím, ale je v podstatě jedno, z čeho budou nohy stativu vyrobené, pokud budou dostatečně stabilní a budou mít potřebnou nosnost. Většinu z výše uvedených materiálů trápí alespoň jeden zásadní problém. Například: dřevo je těžké, plasty nic nevydrží, titan je velmi drahý. Pokud mám výběr zjednodušit, vítězem kombinace standardních požadavků: váha, nosnost, stabilita a cena je jednoznačně karbon. A pokud vám to rozpočet nedovolí, vyberte si nohy ze slitiny hliníku. Budou sice těžší, ale dobrou službu odvedou také.

Stativ Gitzo Mountaineer 3 Stativ Feisol Tournament CT-3442 Stativ Benro Mach 3 carbon

18. tip: Středová tyč je na fotografování (nejen) krajiny k ničemu

Opět možná překvapím, protože je to v rozporu se stávající nabídkou internetových obchodů v Česku, ale středová tyč či sloupek je k fotografování krajiny nejen nepotřebný, ale také zdrojem spousty problémů. Tím nejpodstatnějším je značné zhoršení stability při vytažení tyče. Můžete si to snadno ověřit na svém stativu nebo na stativu ve fotoprodejně: položte ruku na vršek stativu s nevytaženou středovou tyčí, zatlačte směrem k zemi a zatřeste rukou. Potom vytáhněte středovou tyč do horní polohy, zatlačte a zatřeste tak jako před chvílí.. Cítíte ten rozdíl?

Prostě vámi vybraný stativ by měl být dostatečně vysoký i bez středové tyče.

Jsem si vědom některých druhů fotografie, kde je středová tyč výhodou či dokonce nezbytností.

Stativ Gitzo Systematic 5 bez středového sloupku Stativ Feisol Tournament CT-3442 bez středového sloupku Stativ RRS TFC-14 bez středového sloupku

19. tip: Vybíráme výšku stativu

Každý z nás je jinak vysoký, ale na druhou stranu bez větších problémů zvládneme pracovat s fotoaparátem o pár centimetrů výš či níž. Problém nastává, pokud je rozdíl potřebné a skutečné výšky stativu příliš velký a vy na ovládání fotoaparátu postaveného na stativ nedosáhnete nebo se budete muset hodně hrbit či dokonce klečet. Ani jeden z těchto extrémů není dobrý. Základem výběru potřebné výšky je prostě a jednoduše si to změřit. Pokud stativ už máte, dejte foťák na stativ do výšky, kterou považujete za pohodlnou (dosáhnete a uvidíte na ovládací prvky nahoře a přitom se nemusíte moc hrbit) a změřte si, jak vysoko je základna fotoaparátu. Neměli byste přitom jít do extrému co do výšky, protože při fotografování na výšku s využitím L-plate či L-bracket bude fotoaparát ještě o nějaký ten centimetr výš.

Od změřené hodnoty je třeba odečíst výšku zvolené stativové hlavy. Je už jasné, proč jsme vybírali hlavu dřív než nohy?

Jen doplním, že přesně požadovanou výšku bez středového sloupku nemusíte najít. Ale nějaký ten centimetr vyšší či nižší nehraje moc velkou roli. Jde hlavně o orientaci, v jakém rozmezí výšku stativu hledat. A logicky, více problémů najít budou mít dlouháni, drobnější postavy prostě jen nemusí vysunout nohy na maximální délku.

Ani v tomto bodě nám čeští prodejci hledání neusnadní. Jejich filtry jsou na celkovou výšku stativu. Výšku stativu bez vytažené středové tyče sice uvádí, ale podle tohoto důležitého parametru nelze omezit výběr.


20. tip: Nosnost a váha nohou

Požadovaná nosnost stativových nohou by měla být asi dvojnásobkem vámi vypočtené nosnosti hlavy. Zdá se to zbytečné? Ani náhodou! Ideálem nás všech jsou co nejlehčí nohy někde okolo 1 kg váhy. My potom na jejich vrchol posadíme 2-5 kg sestavu hlavy, upínací destičky, fotoaparátu, objektivu, případně bateriový grip či blesk a výsledek se brzy dostaví. Už jsem to párkrát viděl a ušetřen jsem nebyl ani já: těžký vršek, který i přes dobře rozkročené lehké nohy, z nějakého důvodu převáží a celá sestava se poroučí k zemi. Aby se to nestalo, má snad každý stativ háček na zavěšení zátěže, která stabilizuje stativ a zajistí, že ani zatížený stativ se jen tak nepřevrátí. Nejčastěji se k tomuto účelu používá fotografický batoh. A teď počítejme: nejeden plný batoh váží 10-15 kg a i když z něj něco posadíme na vršek stativu, nohy stále nesou celou tu váhu. V praxi to znamená, že byste měli hledat nohy s nosností alespoň 18 kg.

Ano, jsem si toho vědom, opět jsem vám znesnadnil výběr u českých prodejců. V předchozím bodě to byla výška stativu bez středové tyče... S nosností je to o něco lepší, jeden ze dvou velkých prodejců výběr podle nosnosti umožňuje. Pokud ale přidáte požadavek na váhu nohou, dost možná vám v nabídce nezůstane ani jediný stativ. Proto doporučuju zorientovat se raději na patrně nejlepším webu BH Photo&Video.


21. tip: Šroubovací nebo pákové, třídílné či čtyřdílné?

Dilema šroubovacích či pákových zámků vysouvacích nohou, stejně jako diskusi zda jsou lepší třídílné či čtyřdílné nohy, považuji za nepodstatnou.

Osobně preferuji šroubovací zámky, pro jejich spolehlivost a skladnost, ale pákové mohou fugovat stejně dobře. Snad jen jeden postřeh navíc: k pákovým dostanete i klíč na jejich utahování, který nikdy nesmí zůstat doma. Šroubovací nohy z principu obdobný klíč nepotřebují.

Polemika zda jsou lepší jednodílné, dvoudílné, třídílné či čtyřdílné nohy je jednoduchá. Jednodílné a dvoudílné jsou neskladné a na cesty si je sebou nejspíš nevezmete. Váhat můžete mezi tří či čtyř-dílnými. Mám za to, že pokud jde o opravdu kvalitní výrobek, rozdíl ve stabilitě nemáte šanci poznat a pro cestování jsou příjemnější čtyřdílné, protože jsou ve složeném stavu kratší.

Příklad šloubovacích zámků nohou stativu Příklad pákových zámků nohou stativu

22. tip: Nezapomeňte na hroty

Hroty jsou nezbytné v případě, kdy nohy stativu ujíždí a je možné zvýšit stabilitu stativu zabodnutím nohou do země, písku, sněhu či ledu. Někteří výrobci hroty schovali do gumových nožiček, ze kterých se hroty vysunou šroubováním. Jiní věc řeší jako příplatkové vybavení a hroty se šroubují na místo gumových nožiček. Tak či tak, doporučuji přítomnost hrotů zkontrolovat a pokud nejsou součástí nohou, ihned je přiobjednat.

Ale pozor! V žádném případě gumové nožičky nevyhazujte! Může se stát, že budete chtít vyfotit něco zajímavého v interiéru a byla by škoda nadělat sadu dírek do parket.

Hroty RRS Hroty Benro

23. tip: Zkontrolujte vybavení nohou

Mezi praktické vybavení patří pěnové či gumové návleky na alespoň jedné z nohou. Při manipulaci se stativem v mrazu je takový návlek k nezaplacení.

Naprostou nezbytností je háček pro zavěšení závaží. Buď na spodní straně pánvičky nebo na konci středové tyče.

Může se hodit možnost dokoupit středovou tyč, pokud byste se začali věnovat například fotografování kytiček či makra.

Je příjemné, pokud nohy dostanete v transportním obalu. Ale pozor! Přesně parnoucí transportní obal může být k ničemu, pokud padne pouze na nohy. V mém případě stačilo pořízení hrotů a nohy už do obalu nelze dostat. A pokud nebude možné složit stativovou hlavu mezi otočené nohy stativu, budete potřebovat dalších až 15 cm délky transportního obalu navíc na stativovou hlavu.

Stativ Feisol Tournament s pěnovými gripy Háček na závaží na stativu Feisol Středová tyč/sloupek pro stativ Feisol

24. tip: Čemu se vyhnout?

Přiznám se, že jsem toho viděl už hodně a stejně se objevují další a další šílenosti. Viděl jsem na povrchu plastových nohou vylisovaný vzor tak, aby připomínaly nohy karbonové. Další triky výrobců jsou líbivé barvy (nejčastěji červená, jasně zelená a zlatá) kdekoli na povrchu stativu. Dobrý stativ je jako dobrý sluha, je diskrétní a neupozorňuje na sebe. Viděl jsem tyče, které se protáčely v nekvalitních zámcích tak, že do nich zámek soustružil kolečka. Viděl jsem i všemožná provedení hlavy v plastu, který se v mrazu lámal jak čokoláda na zmrzlině. A v neposlední řadě, viděl jsem spousty videostativů.

Vyhněte se také drtivé většině tzv. cestovních stativů. Na moje workshopy je vozíte poměrně často a ještě nikdy se nestalo, že by se jejich majitel/ka vraceli nadšení. Naopak většinou vzklíčí myšlenka na výměnu.

A pokud stativ na cesty hledáte, vaše volba se značně zjednodušila uvedením karbonového stativu Peak Design. Ano, ani on není zcela dokonalý, ale hodně se k dokonalosti cestovatelského stativu blíží.

Obrázky k této části jsem po úvaze zavrhl. Nechci hanit žádný konkrétní výrobek. Smutným faktem ale je, že oba naši přední prodejci fototechniky na svých webech velebí i ty nejhorší výrobky a možná omylem, možná záměrně, o nich uvádějí nepravdivé informace.


25. tip: Co musíte vždy nosit sebou?

Ke stativu dostanete také všechny klíče (imbusy či atypy), které jsou potřeba pro jeho nastavení a údržbu. Za žádných okolností je nenechávejte doma! Já to jednou udělal a na stativu se mi během fotografování v Toskánsku povolily dva ze tří šroubů držících pánvičku. Imbus tak maličký, že takový není v žádné univerzální sadě. Zachránil mě čirou náhodou kamarád, který má stativ od stejného výrobce jako já a potřebný klíč měl sebou.

Doporučuji najít co nejpevnější uzavíratelný plastový pytlík, do kterého si dáte všechny různě veliké imbusy a klíče patřící k vašemu foto vybavení. A ten noste ve fotobatohu neustále sebou.


A jaký stativ jsem si vybral já?

Stativ jsem vybíral na přelomu let 2010 a 2011 po letech užívání několika stativů různých značek. Vybíral jsem opravdu pečlivě a hledání jsem věnoval spoustu energie a času. Po 9 letech užívání vybraného stativu mohu s potěšením kontatovat, že jsem si vybral velmi dobře. Svůj stativ rád používám a nemá žádnou výraznou slabinu. Ano, pár drobností především pro fotografování panoramat se dnes dá řešit lépe, ale to je běžný vývoj techniky.

Zvolil jsem hlavu Acratech GP-s. Hlava vážní necelých 400g, má nosnost 11.4 kg, upínací systém je kompatibilní s Arca-Swiss. Hlavu je možné přešroubovat a otočit vzhůru nohama, takže funguje jako nivelační hlava pro panoramatickou fotografii. Díky trnu na opačné straně koule hlava funguje i jako gimbal hlava pro fotografování pohybujících se objektů. A v neposlední řadě, koule není zalisovaná v pozdře, ve kterém by se mohly hromadit nečistoty. Má precizní stupnici usnadňující fotografování panoramat a spoustu dalších drobností a vychytávek, které mi dodnes zpříjemňují život.

Až při přípravě tohoto článku jsem zjistil, že v roce 2015 se obdobná hlava Acratech stala vítězem velmi podrobného testu stativových hlav na mém oblíbeném serveru DPreview.com


Kulová hlava Acratech GP-s Kulová hlava Acratech GP-s Kulová hlava Acratech GP-s přešroubovaná na leveling base Kulová hlava Acratech GP-s použitá jako gimball


Společnost Acratech vyrábí spoustu dalšího specializovaného vybavení. Já si kromě tvarových upínacích destiček pořídil i univerzální L-bracket a kolejničku na nodální bod.

Tvarovaná stativová destička Acratech Tvarovaná stativová destička Acratech na stativovou objímku Acratech L-bracket Acratech GP-s


Jenže toto mechanicky zcela špičkové vybavení nikdo v Evropě neprodává a tak jsem při zaslání zaplatil nejen DPH, ale také clo. A to přesto, že celní sazebník špičkové technologické produkty bez přímé konkurence na trhu od cla osvobozuje. Jenže vysvětlujte to celníkům..

Volba i pořízení nohou byla jednodušší. Vybral jsem Feisol Tournament ST-3442. Váha 1,1 kg, nosnost 25 kg, maximální výška 138 cm. Všechny nohy jsou obaleny pěnovým gripem, můžete si pořídit dvě různě dlouhé středové tyče i dvoje různě dlouhé hroty.

V roce 2011 Feisol český web sice neměl, ale při zaslání z Anglie jsem alepoň neplatil clo. Dnes je to celé o hodně snažší, Feisol má vlastní český web a prodává za české ceny.

Stativ Feisol Tournament ST-3442 Stativ Feisol Tournament ST-3442


Celá sestava tak váží 1,5 kg a unese 25 kg nohy, 11 kg hlava. Navíc, složené nohy se dají otočit o 180 stupňů a hlava se vejde mezi ně. Celá sestava se pak dá schovat do originálního pouzdra Feisol (pozor, né s hroty místo gumových nožiček, ty už se nevejdou). Mám tedy jeden plnohodnotný stativ na fotografování krajiny a svou vahou je jen o maličko těžší než cestovatelské miniatury. Pravda, objem je maličko větší.

Ceny najdete na linkovaných stránkách prodejců.


A jako vždy něco navíc! 26. tip?

Tím tipem navíc je elegantní řešení problému, kdy háček není na konci středové tyče, ale je přišroubovaný zespodu na pánvičce. To je poměrně úzké místo ve vrcholu trojnožky. Na některém z fotobatohů už jsem viděl vychytávku v podobě prodlouženého závěsu právě tak, aby dosáhl na háček. Pro batohy, které takový závěs nemají se může hodit, horolezci budou vědět, polovina expresky. Stačí si v některé z lezeckých prodejen koupit smyčku expresky (cca. 50 Kč) a třeba šroubovací karabinu Singing rock mini D (cca. 100 Kč). I když není určena pro jištění při lezení, v pohodě unese 300 kg. Karabinu upevníte na poutko batohu, druhý konec smyčky expresky navlečete na háček..

Levná karabina s nosností 300kg Plochá smyčka pro zavěšení karabiny na háček
Copyright © 2004 - 2020 Emil Čelustka